Dnes nebudu vtipná. Honí mě totiž Myš. Potažmo jedna „moje“ diagnóza.
(Kdybych ji pasovala do role Kočky, stala bych se Myší. A já jsem raději tou Kočkou… Je to zvíře o mnoho ušlechtilejší než myš… A taky trochu větší, takže teoreticky, když překoná svou fóbii z Myší, pak jednoho krásného dne – vyhraje.)
Nejsem sama. Je nás prý 20 000 kousků v ČR … A to panečku, je už pěkně nechutné číslo.
Na mne si ta mrcha nabrousila zub v srpnu 1996. Bylo mi šestnáct … A čistě teoreticky jsem mohla být šťastná a spokojená
(i přes fakt, že už jsem absolvovala rozvod svých rodičů, vzestup a pád na Střední pedagogické škole, a každé dva roky jedno stěhování).
Doslova bych to popsala takto: vracím se se svou sestrou a otcem z Kyjovského kina. Vidím to tak živě. Možná se to nestalo v roce 1996 … Možná mi není šestnáct … Možná je mi pořád šestnáct…
Silnice se vlní spořádaně do kopce.
Řeči se vedou.
A na moravská pole padá letní noc. Taková ta hvězdnatá, s plným měsícem…
A plýživá, kdesi za trnkou, čeká na mne obsese…
Malinko se teď usmívám. Nic jiného mi nezbývá. Může si snad puberťačka vybrat, jestli stráví část svého života v područí iracionálních pocitů viny, které se jí samotné zdají RACIONÁLNÍ.
Možná ano.
Lidská mysl je jeden velký neprobádaný labirint.
A tak já pořád doufám. Věřím. Padám a zvedám se. Padám…. A zvedám se. Kvůli „svým“ lidem. Kvůli sobě i kvůli tomu, že nejsem sama… že vím… že to není jen o mně.
Mimojiné, je to o dalších 20 000 lidech v ČR – Podle posledních výzkumů a statistik.
Nedávno mi kdosi řek´, že každý má nějaký to svý OCD.
Doufám že ne, protože ten, kdo „nějaký to svý OCD má,“ ví jaké je to peklo a nepřál by ho ani svému největšímu nepříteli.
Pro ty, kdo mají obsedantní potřebu číst to stále dokola: Nebojte. Dá se „to“ porazit. Z vlastní zkušenosti ovšem vím, že občas „to“ jen spí… Takže jdu zpívat svou ukolébavku pro „OCD“ :
Miluji tě
Omlouvám se
Prosím odpusť mi
Děkuji Ti
Ano, já našla ukolébavku v HO’OPONOPONO, protože jsou věci, které nás daleko převyšují.
A nezapomeňte: Ať se Vaše dno zdá jakkoli hluboké, nikdy tam nejste sami… Takže je pravděpodobné, že výtah už nekdo vymyslel.
Jo. A kdyby někoho zajímaly moje další „Myši“ : jsou to HPO, a BaP… ale o tom někdy příště…
(Nebo radši ne). Takže tak.