)
V jakémsi hnutí smyslů, nebo v rámci morální kocoviny, jsem se rozhodla, že druhou část léta poněkud zkvalitním.
Poté, co slečna Štiková vystrčila na republiku zadek, pochopila jsem, že si musím najít naprosto jinou cestu.
Zčásti i proto, že vystrkovat zadek na celý svět je trochu kontraproduktivní… a z části proto, že MŮJ zadek nikoho nezajímá.
Zatím.
Rozhodla jsem se pro duchovní cestu.
Pro cestu smíření.
A odpuštění.
Po mém červencovém extempore s grilováním, jsem pochopila, že cesta materiálna mi nejde. Taky ZATÍM.
Proto se opět houpám na vlně duchovní očisty.
Vždyť taková sugesce: čistím své tělo od negativních myšlenek a od negativních pocitů. Může být pro mé diagnostikované nervy pravým požehnáním.
Zejména když na útočí hrozba války, špatné kvality ledových čajů a … můj otec….
Jízlivá „grilovací“ poznámka o tom, že vnukovi na narozeniny nepřinesl ani čokoládu, ho rozezlila natolik, že už na druhý den seděl u našeho stolu, zuřivě chlemtajíc šálek nedobrého kafe, aby mi vmetl: tisícovku.
Poznámka: do duchovní očisty zahrnout i podivně afektovaný vztah k otci.
Takže čistím… čistím…. a tu mě napadlo povýšit REBELKU do vyšších kruhů…
I sedla jsem a napsala do jistých novin, zda by se ta holka „neupíchla“ jako blogerka.
Nuž… a dnes to přišlo!!! Upíchla. A tohle je můj první Zápisek na Blogu.
Takže tak…
Ode dneška hledejte pokračování v blogu Respektu!
Teď mě napadá, že už bych možná neměla říkát „Takže tak“ ale třeba „Réspékt“.
Ne, nebojte… Zůstanu stále „takžetaková“.
A jestli máte pocit, že jste dostatečně nepochopili dnešní název, tak ho teď rychle osvětlím: je tu proto, že jsem se asi 4x nebo 5x duchovně vztekla, protože jsem se nemohla přihlásit na blog.
A cože je to Tleskyva?
Moje máma mi sedí za levým ramenem a luští, a jelikož jsem si postěžovala, že mám spisovatelský blok, protože jsem teď strašně důležitá persóna naší domácnosti, praví: „Tleskyva“ mi tady vyšla. Vidíš, a ty si budeš dělat problém s pravopisem.“
A to je celé jednoduché vysvětlení.
PS: Když už jsem u toho duchovna.
Všimněte si tady dole pod článkem takového zeleného tlačítka.
To je vám strašně vymakané udělátko.
Když máte tuhle službu aktivovatnou, a to tlačítko (třeba nedopatřením) stisknete, podpoříte blogera, v jeho činnosti. Ehm… (tři dramatické tečky).
PS2 – a už fakt:
Buďte duchovní a materiální a neberte mě dnes ani jindy moc vážně. Takže tak…
